17. listopad

17. listopadu 2009 jsme už podvacáté oslavili výročí znovunabytí svobody. Jsou to skutečně už dvě desítky let, co můžeme žít o své vůli a bez dohledu jedné strany, projevovat bez obav a svobodně svoje názory, cestovat, sdružovat se či podnikat. Byla to však také příležitost podívat se ještě dále do minulosti, kdy se komunistická totalita nelítostně zapsala do životů mnoha jednotlivců, celých rodin a dokonce i krajiny v okolí obce. Zastupitelstvo se proto shodlo, že významné výročí je i dobrou příležitostí k připomenutí této doby odhalením památníku obětem komunistické totality. Se žádostí o text na pamětní desku jsme oslovili spisovatele Jiřího Stránského, mj. autora scénáře k seriálu Zdivočelá země. On sám prošel řadou věznic a pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Text, který pro naši obec velmi ochotně vytvořil, se však neobrací jen do minulosti. Připomíná také, jak nebezpečné pro demokracii může být naše spokojené zapomínání a že pro svobodu a demokracii je třeba neustále pracovat. Deska s textem je dílem pražského sochaře Oldřicha Hejtmánka. Její zajímavostí je, že ač se na první i druhý pohled jeví jako bronzová, ve skutečnosti se jedná o tvrzenou pryskyřici s příměsí bronzového prášku. Svoji historii má i kámen, na němž je deska upevněna. Původně z kamenolomu v Mokré, strávil posledních několik měsíců na brněnském náměstí Svobody jako součást sochařské instalace Dalibora Chatrného. Po jejím odstranění získala naše obec kameny darem a další budou umístěny u rybníčku Šelše poté, co bude dokončena jeho obnova. Odhalení památníku je první z řady připomínek života v dobách nesvobody, které obec chystá. Osudy jednotlivých občanů a jejich rodin i proměnami života v obci, které se v tomto období odehrály, se bude zabývat také nový seriál na stránkách Ostopovického zpravodaje. Už v tomto čísle jej otevře text věnovaný osudům Františka Kratochvíla, který strávil v komunistických věznicích neprávem přes čtyři roky života. Je dobré mít tyto příběhy na paměti i při diskusích o dnešních poměrech. Občas při nich zazní, že takto jsme si tu svobodu nepředstavovali, že se děje spousta nepravostí a naopak co všechno se mělo udělat a neudělalo. A že běžný člověk na tom nemůže nic změnit, nebo dokonce, že je to dnes jako za komunismu. To však není pravda a k tomuto zjištění stačí letmý pohled půl století nazpět. Pokud se skutečně něco neudělalo, měli bychom se ptát, proč jsme se o to nepokusili sami? Napadá mne v této souvislosti parafráze části inauguračního projevu J. F. Kennedyho: „Neptejte se, co vaše obec může udělat pro vás, ale co vy můžete udělat pro ni.“ Sebevědomí a aktivní občané jsou totiž tou nejlepší zárukou naší svobody a prosperity.
Jan Symon